Coal

Uhlí / Coal

Autorka ve své práci často reaguje na místo, jeho paměť a historii. Již několik let žije v Kladně, ve městě s významnou avšak již ukončenou průmyslovou minulostí. Slavná Wittgensteinova Poldina huť je postupně vyřazována z provozu, její části betonových a rezavějících konstrukcí zarůstají náletovými porosty. Tato poloopuštěná místa se stávají zajímavá pro vědce a odborníky zkoumající zde, stejně jako na okolních haldách, novou neuspořádanou přírodu. Odvaly po dobývání černého uhlí mají své zvláště specifické složení. Tento odpad: vrstevnaté jílovce, kaoliny, struska, popílek a nasypaná hornina nejrůznějšího stáří, zde má prostor pro novou chemickou přeměnu. Každý kus vytěženého materiálu v sobě nese zaznamenanou cestu země na povrch, každý kus rezavého železa metamorfózu materiálu a proměnu energie. Vše je v procesu, autorka jej takto vědomě a dlouhodobě promítá do své práce. Materiál, jeho tvary, vrstvy a textury můžeme v jejích instalacích vnímat v dočasné podobě a v uchopené přítomnosti i s hlubším vědomím toho, že jsme kdysi byli hvězdným prachem a zase se jím staneme.

In her work, the artist frequently responds to the site, its memory and its history. She has lived in the town of Kladno for some years, a place with a significant but now discontinued industrial history. The famed Wittgestein´s Poldi steelworks have been gradually eliminated and the concrete  and  corroded remains have been overgrown by self-seeding vegetation. These semi-deserted areas have become somewhat interesting for the scientists and for the site-investigating experts. They are bringing an understanding of this new non-settled nature. The mounds remaining after the mining activity have adopted a specific, peculiar composition. These categories of waste – layer clay, china clay, slag, ash and the saturated rock of ages bear traces of a new chemical process. Any piece of the extracted material bear signs of the process of being hauled from the deep. A piece of rusted iron symbolizes the metamorphosis of the material and the transmutation of energy. All materials are in the process of modification and the artist has been screening it intentionally. Material, its shapes, layers and textures might be perceived in her installations as being in a temporary form, a sort of seized present, including the awareness that we once were stardust and we will transform into it again.

                                               
Ruce, 2017, uhlí, sádra, 25 cm

                                               Vzpomínka na Mayrau, 2017, uhlí, plast, 25 cm

                                               Srdce planoucí, 2015, k výstavě Srdceráj Veroniky Richterové a Michala Cihláře, kladenské uhlí

                                               Revitalizace, 2014, Nákladové nádraží Žižkov, d. 18 m, foto: Landscape festival

 
                                               Revitalizace, 2014, Nákladové nádraží Žižkov, d. 18 m

                                               Černé vejce - nový začátek, 2013-2014, koks, v. 100 cm, DIVUS Perla, Vrané nad Vltavou

                                               Černé vejce, 2013, koks, v. 100 cm

                                               Černé vejce, 2013, koks, v. 100 cm, galerie NTK Praha

                                               Venuše, 2011, kladenské uhlí, 20 x 22 cm

                                               Torzo, 2014, kladenské uhlí, 20 x 15 x 12 cm


                                                          Uhelná, 2013, kladenské uhlí, v. 150 cm

                                                          Uhelná, 2013, kladenské uhlí, v. 150 cm

                                               Věneček pro sv. Jana, 2014, koks, textil, průměr 25 cm

                                               Tvou tvář v rukou mám, 2014, koks, v. 30 cm