Uhlí / Coal
Autorka ve své práci často reaguje na místo, jeho paměť a historii. Již několik let žije v Kladně, ve městě s významnou avšak již ukončenou průmyslovou minulostí. Slavná Wittgensteinova Poldina huť je postupně vyřazována z provozu, její části betonových a rezavějících konstrukcí zarůstají náletovými porosty. Tato poloopuštěná místa se stávají zajímavá pro vědce a odborníky zkoumající zde, stejně jako na okolních haldách, novou neuspořádanou přírodu. Odvaly po dobývání černého uhlí mají své zvláště specifické složení. Tento odpad: vrstevnaté jílovce, kaoliny, struska, popílek a nasypaná hornina nejrůznějšího stáří, zde má prostor pro novou chemickou přeměnu. Každý kus vytěženého materiálu v sobě nese zaznamenanou cestu země na povrch, každý kus rezavého železa metamorfózu materiálu a proměnu energie. Vše je v procesu, autorka jej takto vědomě a dlouhodobě promítá do své práce. Materiál, jeho tvary, vrstvy a textury můžeme v jejích instalacích vnímat v dočasné podobě a v uchopené přítomnosti i s hlubším vědomím toho, že jsme kdysi byli hvězdným prachem a zase se jím staneme.
Autorka ve své práci často reaguje na místo, jeho paměť a historii. Již několik let žije v Kladně, ve městě s významnou avšak již ukončenou průmyslovou minulostí. Slavná Wittgensteinova Poldina huť je postupně vyřazována z provozu, její části betonových a rezavějících konstrukcí zarůstají náletovými porosty. Tato poloopuštěná místa se stávají zajímavá pro vědce a odborníky zkoumající zde, stejně jako na okolních haldách, novou neuspořádanou přírodu. Odvaly po dobývání černého uhlí mají své zvláště specifické složení. Tento odpad: vrstevnaté jílovce, kaoliny, struska, popílek a nasypaná hornina nejrůznějšího stáří, zde má prostor pro novou chemickou přeměnu. Každý kus vytěženého materiálu v sobě nese zaznamenanou cestu země na povrch, každý kus rezavého železa metamorfózu materiálu a proměnu energie. Vše je v procesu, autorka jej takto vědomě a dlouhodobě promítá do své práce. Materiál, jeho tvary, vrstvy a textury můžeme v jejích instalacích vnímat v dočasné podobě a v uchopené přítomnosti i s hlubším vědomím toho, že jsme kdysi byli hvězdným prachem a zase se jím staneme.
In her work, the artist frequently
responds to the site, its memory and its history. She has lived in the town of
Kladno for some years, a place with a significant but now discontinued
industrial history. The famed Wittgestein´s Poldi steelworks have been
gradually eliminated and the concrete and corroded remains have
been overgrown by self-seeding vegetation. These semi-deserted areas have become
somewhat interesting for the scientists and for the site-investigating experts.
They are bringing an understanding of this new non-settled nature. The mounds
remaining after the mining activity have adopted a specific, peculiar
composition. These categories of waste – layer
clay, china clay, slag, ash and the saturated rock of ages bear traces of a new
chemical process. Any piece of the extracted material bear signs of the process
of being hauled from the deep. A piece of rusted iron symbolizes the
metamorphosis of the material and the transmutation of energy. All
materials are in the process of modification and the artist has been screening
it intentionally. Material, its shapes, layers and textures might be perceived
in her installations as being in a temporary form, a
sort of seized present, including the awareness that we once were stardust and
we will transform into it again.
Ruce, 2017, uhlí, sádra, 25 cm
Vzpomínka na Mayrau, 2017, uhlí, plast, 25 cm
Srdce planoucí, 2015, k výstavě Srdceráj Veroniky Richterové a Michala Cihláře, kladenské uhlí
Revitalizace, 2014, Nákladové nádraží Žižkov, d. 18 m
Černé vejce - nový začátek, 2013-2014, koks, v. 100 cm, DIVUS Perla, Vrané nad Vltavou
Černé vejce, 2013, koks, v. 100 cm
Venuše, 2011, kladenské uhlí, 20 x 22 cm
Torzo, 2014, kladenské uhlí, 20 x 15 x 12 cm
Uhelná, 2013, kladenské uhlí, v. 150 cm
Věneček pro sv. Jana, 2014, koks, textil, průměr 25 cm
Tvou tvář v rukou mám, 2014, koks, v. 30 cm